Přeskočit na obsah

Stephen Mitchell

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stephen Mitchell
Narození23. července 1946
New York
Úmrtí21. prosince 2000 (ve věku 54 let)
Alma materYaleova univerzita
Newyorská univerzita
Povolánípsycholog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stephen Mitchell (23. července 194621. prosince 2000) byl americký psychoanalytik, zřejmě nejvýznamnější představitel takzvané interpersonální psychoanalýzy.

Podle Mitchella je individualita „vztahová matrix“, což zformuloval v opozici k Freudovi, jehož koncepce individua je dle Mitchella „monádická“, jádro osobnosti v ní uzavírá kompromis se světem a pudy. Pro Mitchella je subjektivita vždy intersubjektivitou (podobný názor má Lacan), u Freuda subjekt sociální interakci předchází.

Definoval čtyři základní módy existence – inter/subjektivity:

  • nereflektivní presymbolický módus – prolínání a bezprostřední ovlivňování subjektů
  • afektivní permeabilita (propustnost) – sdílené prožívání subjektů
  • konfigurace Self-druhý – subjekty se řídí řádem aktivity/pasivity
  • intersubjektivita – subjekty interagují za pomoci sebe/reflexe a vzájemného respektu

Vztahová definice subjektivity je typická pro celou interpersonální psychoanalýzu, podle Mitchella ji všechny ostatní školy (včetně Kohutovy selfpsychologie) nevzaly dostatečně vážně, vždy se znovu uchýlily k iluzi, že existuje jaderné Self. Podle Mitchella však existují jen matrice vztahů, které obsahují osobní význam. Tím, že psychoanalytik vejde s pacientem do vztahu, má možnost tento osobní význam z nastoleného vztahu odečíst. Ani sexualitu či agresi Mitchel nevnímá jako popud zevnitř, ale jako odezvu na vztah (byť třebas s vnitřním objektem – Mitchell se totiž pokusil integrovat do interpersonální psychoanalýzy objektní teorii, to ovšem někteří rigidnější interpersonalisté – například Edgar Levenson – odmítli).

Jeho komparativní práce Object Relations in Psychoanalytic Theory, napsaná roku 1983 s Jay Greenbergem, se stala základní učebnicí moderní psychoanalýzy.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Object Relations in Psychoanalytic Theory (1983) (s Jay Greenbergem)
  • Relational Concepts in Psychoanalysis (1988)
  • Hope and Dread in Psychoanalysis (1993)
  • Freud and Beyond: A History of Psychoanalytic Thought (1996) (s Margaret Blackovou), vyšlo i česky jako Freud a po Freudovi
  • Influence and Autonomy in Psychoanalysis (1997), vyšlo i česky jako Ovlivňování a autonomie v psychoanalýze
  • Relationality (2000)
  • Can Love Last? (2001)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FONAGY, Peter, TARGETOVÁ, Mary: Psychoanalytické teorie, Praha, Portál 2005. ISBN 80-7178-993-3